Jerez = náboženství na dvou kolech

Vstříc španělskému dobrodružství vyrazila poprvé v historii klubu čtyřicítka „účastníků zájezdu“, nebo-li skalních fandů i motorkářů v modrobílých barvách Automotoklubu Masarykův okruh, aby ochutnala atmosféru silničních závodů v Mekce tohoto sportu a podpořila Abaju při jeho druhém startu v MotoGP. Čekali jsme mnohé, ale realita předčila veškerá očekávání jak na tribunách, tak na trati. Kája Abraham, Kuba Kornfeil, ale i všichni ostatní jezdci startovního pole včetně Red Bull Rookies cupu nám nadělili úžasnou sportovní podívanou plnou pádů, dramatických zvratů a nakonec i dvě sedmá místa... Shrnuto podtrženo – nejkrásnější závody mistrovství světa po pár letech....

„Já su prvoletec...“

Poprvé cestovali členové klubu na závody do Španělska, poprvé letecky. Pro řadu z nich to byla premiéra a aby na ni dlouho nezapomněli, tak jsme vzlétli a přistáli hned čtyřikrát. Vše fungovalo bez problému, výborné bylo i ubytování a tak nezbývalo než zakončit první den příjemným posezením...

Co znamenají pro Španěly silniční závody, to jsme poznali už při sobotních trénincích. Téměř zaplněné tribuny, okolo celého okruhu tisíce stanů, ale především motocyklů všech značek i kubatur. Na tribunách už od rána spousta lidí, ale to byl lehký předkrm před tím, co jsme večer viděli v samotném historickém městě Jerezu – desetitisíce motorek a motorkářů, ohlušující řev motorů, to vše okořeněno řadou místních šílenců a exhibicionistů, kteří se dostávali při tůrování svých jednostopých miláčků do transu už dlouho před nedělním závodem.

Déšť po 17ti letech

Díky „padokovkám“ od Cardionu jsme všichni mohli nakouknout až do kuchyně závodů MotoGP a vše sledovat téměř na dosah ruky. Navíc se startem Abaji v královské třídě bylo všechno ještě zajímavější, zážitky intenzivnější, atmosféra plná očekávání. V neděli jsme vyrazili už po šesté ráno, i tak už ale byly přírodní tribuny z více než poloviny obsazeny. Nezabránil tomu ani vytrvalý déšť, který nás po sobotních sedmadvaceti stupních a informaci o posledním dešti na závodech v Jerezu ještě v minulém století (i tisíciletí) přeci jen zaskočil. Přesto jsme si všichni našli nějaké to místo, většina dokonce nadosah zatáčky, v níž nám pak Abaja přichystal nejen několik krásných předjížděcích manévrů, ale i nešťastný pád a poté fantastickou stíhačku. A protože zdaleka nebyl osamocen, bylo se na co dívat celou jízdu. Božský Rossi sundal Stonera, Simonceli „spadnul s koně“ z prvního místa nikým neatakován a „náš“ Abaja po pár kolech, kdy se zuby nehty držel na chvostu, najednou ožil a šel poprvé v MOTO GP tvrdě, ale hlavou, do předjíždění. Pořadí se míchalo v každém kole a většina rozhodujících momentů se nám odehrála přímo před očima, když ty ostatní jsme měli k dispozici na velké obrazovce prakticky v pár sekundách po reálném čase. Jen Ti nejodvážnější snílci před závodem mluvili nahlas o umístění Abaji do deseti, že z toho budou v neděli večer po Kornfeilově parádě dvě sedmá místa, o tom se nikomu ani nezdálo. Byl to fantastický dárek a odměna pro všechny za celodenní fandění ve vytrvalém dešti. Ten ustal až při Red Bullech a po jejich skončení na nás dokonce vykouknulo i slunce. Prostě klasika.

Tím spíš jsme – promočení a promrzlí - ocenili, že jsme se večer mohli zkulturnit, zahřát ve sprše a znovu všechno šťastní z fantastického zážitku prozávodit u piva, vína i výborného stejku a nemuseli hned naskákat do autobusu a vyrazit k domovu. To byl bonus, který jsme všichni náramně ocenili.

Tak snad nezbývá než poděkovat vedení klubu za možnost "ochutnat" cirkus Grand Prix i tam, kde je jízda na dvou kolech opravdu náboženstvím...

Text a foto: VaBene

Fotogalerie